|
 RADY PRO ZAČÍNAJÍCÍ CHOVATELE
Koupili jsme si štěňátko
Stali jste se majiteli štěněte basseta. Zda vám z tohoto štěněte vyroste krásný pes, to bude ode dneška záležet ve velké míře na vás. Několika radami vám k tomu chci být nápomocna.
Basset je lovecký pes, zařazený do skupiny honičů. Je temperamentní, vlohový pro práci, která je mu předurčena. V domácím prostředí je velice přítulný, klidný, může být chován bez obav i v bytě. Zde je nutné mu vyhradit místo, které mu vyhovuje na odpočinek. Není dobré zvykat štěně na křeslo nebo kanape. Pohyb, který denně mnohokrát provádí, tj. výskok a hlavně seskok dolů, je krajně nepříznivý pro vývoj jeho kostry. Velmi tím trpí páteř a přední končetiny. Může se tím negativně ovlivnit zdárný vývoj štěněte. Rovněž chůze ze schodů je do období minimálně 6 měsíců nežádoucí ze stejných důvodů.
Štěně ve věku od 7 týdnů do 6 měsíců by mělo mít volný pohyb jen takový, jaký si určí samo. To znamená, nebrat ho na dlouhé nucené procházky na vodítko. V domácím prostředí si štěně při únavě odpočine samo, jak uzná za vhodné. V cizím prostředí a při následování svého pána se nutí do pohybu až do krajního vyčerpání, které bohužel nejsme schopni přesně určit. Takovéto vyčerpání už je velmi nezdravé.
Basset velice rychle roste, proto potřebuje dostatek kvalitní potravy. Odkazuji opět na Eukanubu a doporučuji držet se přesně dávkování, které je uvedeno u krmení. Malé štěně krmíme 3x denně asi do věku 4 měsíců. Pak můžeme přejít na krmení 2x denně, u dospělého psa na krmení 1 x denně, nejlépe večer. Některá literatura udává krmení malých štěňat až 6x denně. Z praxe mohu říci, že je to nesmysl. Štěně za tak krátkou dobu nestačí vytrávit a pak se stává, že špatně žere. V žádném případě nedovolíme, aby štěně mělo k potravě přístup celý den. Měli bychom si vyčlenit přibližně hodiny tak, aby mezi jednotlivým krmením bylo asi 6 hodin, aby štěně mělo možnost přijmutou potravu řádně strávit. Celý den by mělo mít přístup k čerstvé pitné vodě. Nikdy psa nekrmíme (ani dospělého) před vycházkou.
Největší přírůstky na hmotnosti zaznamenává štěně do 10 měsíců. Na výživě v tomto období záleží, jak bude vypadat v dospělosti. Při krmení je důležité dodržovat určité zásady. Pes má pro krmení určenou misku a místo, kde se v klidu nažere. Největším nešvarem psů chovaných v bytě je občasné krmení různými pamlsky. Tím se obvykle stává, že pes je vybíravý a málo žere. Varuji proto všechny majitele psů chovaných v bytě. Chcete-li se vyhnout problémům s krmením, buďte v tomto ohledu velice přísní. Pamlsek pro psa se dá využít při různých situacích venku, hlavně při výcviku. Nesnažme se polidšťovat psa. Pes je zvíře se všemi zákonitostmi, pravda, nejbližší člověku, ale to nás neopravňuje k tomu, abychom z něj dělali opičku.
zpět na začátek
Péče o zdraví psa
Štěně je nutné ve 3 měsících naočkovat proti parvoviróze, infekčnímu zánětu jater a psince. Obvykle se očkují štěňata v 6 týdnech a ve 3 měsících je nutné štěně přeočkovat. Proti vzteklině očkujeme v 6 měsících. V současnosti (2005) existují různé časové plány očkování, specifické pro každého výrobce vakcín. Nejlépe je poradit se se svým veterinářem. V případě, že se štěnětem chceme cestovat za hranice, je možné očkovat i dříve. Všechna očkování obnovujeme pravidelně každý rok. Zažádáme si zároveň o mezinárodní očkovací průkaz, kam všechna očkování necháváme zapsat. Je to nutné při účasti na všech kynologických akcích. Při podezření z onemocnění je vhodné psovi změřit teplotu. Normální teplota psa se pohybuje něco málo přes 38° C. Teplotu měříme v konečníku. Při akutním průjmu, který je spojen s nechutenstvím a zvracením okamžitě vyhledáme veterinárního lékaře. Nečekáme v žádném případě do druhého dne.
zpět na začátek
Odčervování a hygiena
Každé štěně by mělo být odčerveno minimálně 2x u chovatele. Přesto doporučuji asi týden před očkováním štěně znovu odčervit, aby na očkování bylo naprosto čisté. Během roku je vhodné 1-2x ročně nechat vyšetřit trus psa, neobsahuje-li střevní parazity. V případě pozitivního nálezu odčervujeme přípravky, které doporučí veterinář. Od dubna do konce října může pes na vycházkách posbírat klíšťata. Nejlépe se vychytají krátce po návratu, kdy obvykle lezou po povrchu psa. Klíště spálíme, přichycené opatrně odtrhneme. Vždy si řádně umyjeme ruce. Některá klíšťata jsou infikována. proti klíšťatům lze použít preventivně Difusil H, kterým postříkáme před vycházkou nohy a břicho. Pozor, klíště nepadá z větví, nýbrž leze po zemi.
Na parazity v srsti se používá Arpalit nebo Difusil. Osvědčeným prostředkem je také Nerakain. Je to přípravek na dětské vši, ředí se LS vodou. Vatičkou se řádně vetře do srsti psa a po 15 minutách řádně smyje vodou. Pozor, u všech přípravků se nesmí pes olizovat. Při takovéto akci je nutné stejným způsobem ošetřit i odpočinkové místo pro psa.
zpět na začátek
Specifiky basseta
Basset je lymfatický pes, proto u něho často bývá volné víčko. Zhoršení nastává při styku s prachem, průvanem, při delším cestování, únavě apod. Je proto dobré mít po ruce vždy borovou vodu nebo Ophthal, kterým oko vykapáváme. Při větším zánětu je dobré použít mast Opthalmo-Septonex.
Zdá-li se nám, že pes je nadměrně cítit, omyjeme mu mokrou žínkou lalok (volnou kůži pod krkem), vysušíme a lehce zapudrujeme dětským zásypem. Štěně pravidelně nekoupeme. Pokud se na procházce zašpiní, omyjeme mu nohy a bňcho a vysušíme. V případě, že je nutné psa vykoupat (někde se vyválí, nebo někam spadne), používáme dětské mýdlo nebo normální šampon na vlasy, řádně opláchneme čistou vodou, vysušíme a necháme do úplného zaschnutí doma v teple. Márn špatné zkušenosti s používánín speciálních psích šamponů, proto je zásadně nepoužívám. Při koupání pozor, aby se nedostala psovi voda do očí a uší. Po koupání vytřeme suchou vatou uši a vykapeme oči Ophthalem. Uši pravidelně nečistíme, je však nutné sledovat, zda se psovi nevytváří nadměrné množství ušního mazu, které špiní vnější zvukovod. To odstraňujeme příležitostně suchou vatou. Pokud si pes škrábe ucho nebo třepe hlavou (hlavně při štěkání), je nutné vyhledat veterinárního lékaře,
půjde zřejmě o zánět zvukovodu. Při krmení, zvláště u řidší stravy si pes obvykle umaže uši. Je proto nutné mu je po každém krmení omýt nebo používat užší misku, kam mu uši nepadají.
Snažila jsem se dát dohromady několik základních rad pro začínající chovatele, které jsem nastřádala za léta praxe. Něco podobného by měl předávat do vínku každý chovatel s každým štěnětem, které prodává. Je mnoho lidí, kteří si kupují psa, chtějí pro něj vytvořit to nejlepší. ale neví si rady. Stává se pak, že chybují v nejzákladnějších věcech.
Přeji všem novým majitelům štěňátek, aby jim prospívala.
Přeji všem štěňátkům, aby vyrůstala v rodinách, kde se nešetří láskou a přátelstvím.
Optimální konstrukce boudy pro bassetavnější plášť: dřevěné palubky izolace: 4 stěny, podlaha, strop předsíň bez izolace stěn a stropu vnitřní prostor: nejlépe dřevěný protimrazová ochrana vchodu: instalace závěsu z koberce do vnitřního vchodu
Na závěr několik moudrých slov, které jsem si dovolila převzít od člověka, který zasvětil svůj život psům:"Mějme stále na mysli, že nejlepší přítel, kterého máte na světě, se může změnit a stát se vaším nepřítelem. Vaši synové a dcery, které jste s láskou vychovali, mohou tuto lásku splatit nevděkem. Ti, kteří jsou Vám nejblíže a jsou vašemu srdci nejdražší, na které se s důvěrou spoléháte, vás mohou zklamat. Peníze můžete ztratit právě ve chvíli, kdy je nejvíce potřebujete. Vaše dobrá pověst člověka může být ve chvilce zničena zlou pomluvou. Lidé, kteří Vám pochlebují, když se vám dobře vede, jsou často první, kteří vás opustí, potká-li vás neštěstí a nehoda. Jediným opravdu nezištným přítelem, kterého na tomto světě plném zášti máte, jediným, kdo vás nikdy neopustí a nikdy se nestane vaším zrádcem, je Váš pes".
zpět na začátek
Rady pro začínající chovatele
Začněme tedy úvahou, zda chci nebo nechci chovat. Tuto otázku bychom si měli vyřešit dříve, než se do této činnosti pustíme. Musíme dobře zvážit, jsme-li ochotni, ale také schopni udělat maximum pro tuto náročnou práci.
V první řadě se jedná o větší finanční částku, která vlastně od koupi štěněte pokračuje přes kvalitní krmení, výstavy, zkoušky, poplatky ze psů, veterinární péči, cestou za krycím psem. Celé toto období musíme stále počítat s mimořádnými výdaji. Kdo si ovšem myslí, že tím to končí, je na omylu, protože nejnáročnější doba teprve začíná, stává-li se naše fena chovnou. Za krycím psem musíme často vážit dlouhou cestu, která ne vždy bývá zcela úspěšná. Bohužel po zkušenostech zjišťuji, že je u nás velmi málo kvalitních psů, kteří dobře kryjí. Povětšinou to bývá vinou majitele psa, který si s nastalými problémy nedovede poradit, nebo majitelem feny, který neví, v který čas jet s fenou na krytí. Po letitých zkušenostech doporučuji krýt 11. den a 13. den opakovat, při krytí jen jednou 12. den. Předpokládám, že nám může první den hárání uniknout, zvláště méně zkušeným chovatelům a pak by pozdější krytí nemuselo být úspěšné.
V případě jakékoliv nejistoty je nejlepší navštívit veterináře, aby fenu vyšetřil a dle toho určil přibližně dny, vhodné pro nakrytí (vyšetření tzv. "stěry").
Nenechte se zmást tím, že některé feny drží psovi již 8. den i dříve. Stává se to obvykle u fen starších, které už měly štěňata. Mladá fena naopak při prvním krytí dělá problémy a nechce se třeba nechat nakrýt vůbec. Zde právě nastávají největší problémy. Na takovou fenu je dobré použít tzv. "starého kozáka". Psa vyzkoušeného, který se nebojí, nechá na sebe při krytí sáhnout a nevadí mu lidi kolem, protože takovéto feně je třeba někdy trochu pomoci. Hodně psů, obzvláště chovaných jednotlivě a v bytě, zde selže. Je to tím, že fena se mu sama nepostaví a při asistenci lidí je pes nejistý, nervózní, někdy i bázlivý. Toto jsou věci, které by si měl každý majitel krycího psa uvědomit a má-li se psem takovéto zkušenosti, sdělit to i majiteli feny. Je velice nepříjemné, jedeme-li za psem i několik set kilometrů a zjistíme, že pes vlastně normálně nekryje, nebo že se používá běžně i inseminace.
Tato by sice odborně provedena měla mít stejný úspěch, ale skutečnost je mnohdy jiná. V každém případě pes, který není schopen normálně krýt, nemůže být řazen mezi kvalitní plemeníky. (V každém případě současné předpisy zakazují první krytí feny i psa provést inseminací). Není to samozřejmě jediné kritérium pro dobrého plemeníka. Ten musí mít mimo dobrých povahových vlastností výborný exteriér a hlavně schopnost to nejlepší předávat na své potomky. Krásný pes, po kterém se nic neukáže, je vlastně k ničemu.
U problémových fen je při krytí nejlepší sestava tří lidí. Majitele feny, který ji drží u hlavy, majitele psa, který fenu přidrží vzadu, aby psovi nesedala a třetí osoby, která v případě, že se pes s fenou nesváže (a to se u takovéhoto způsobu krytí stává často), podrží psy určitou dobu pohromadě. Výsledek krytí tímto způsobem však nebývá naprosto spolehlivý.
Dříve však, než se vydá chovatel s fenou ke psovi, měli by mít oba majitelé (psa i feny) ověřeno, že oba basseti jsou "chovní" - mají v rodokmenu razítko "chovná fena/pes", potvrzené Plemennou knihou. Každý chovatel si může určit, kterým psem chce krýt. Měl by však vědět, proč chce krýt zrovna tímto psem. Bohužel poslední dobou bývá velmi častým zvykem, že víc, než na kvalitě psa, záleží chovateli na místě jeho ustájení a při žádosti o krytí se tím ani netají. Tuto skupinu lidí mezi chovatele neřadím, ale i zde jim musím vyhovět, protože svůj chov si dělá každý sám. Není možné, aby chovné psy doporučoval poradce chovu bez ohledu na přání majitele.To by potom chovatel jako takový vlastně ani nemusel existovat, protože by chov dělal poradce chovu.
To ovšem není možné. Druhá skupina lidí jsou ti, které vůbec nezajímá, kde pes stojí, ale jaká je jeho kvalita. Vyhlédli si ho na výstavě na základě jeho úspěchů, nebo na základě jeho vystavovaných potomků. Domluví se s jeho majitelem, řekne mu pňbližný termín krytí feny, který pak upřesní hned první den jejího hárání.
Spousta chovatelů však nechává vše na poslední chvíli a pak se stává, že ani nemají dost času na řádnou domluvu s majitelem krycího psa. Může se i stát, že pes má v tuto dobu už nahlášenou jinou fenu a hned nastanou problémy. Někdo může namítnout, že fena hárá jinak, než bylo předpokládáno. Někdy se hárání protáhne, jindy, máme-li doma ještě další fenu, která hárá, se první přidá i když nemá ještě čas. Stává se to, ale není to v žádném případě pravidlem. Ještě jednu dobrou radu. Před krytím je nutné sjednat s majitelem krycího psa podmínky pro vyrovnání krytí a to nejlépe písemně. Nemohou tak vzniknout žádné různíce, případně změny, af už ze strany majitele psa nebo feny. Podmínky si stanovuje majitel krycího psa a jsou v podstatě neomezené.
Podařilo-li se nám fenu řádně nakrýt, musí majitelé chovného psa i feny vyplnit "POTVRZENÍ o KRYTÍ" (je na zadní straně "Přihlášky k zápisu vrhu štěňat"), zaplatit poplatky 1. za vystavení krycího listu pro majitele feny, 2. za krycího psa pro majitele psa, 3. za zapsaná štěňata pro majitele feny. Pak vylepí útržky na formulář a tento doklad, doplněný zápisem po narození štěňat, odešle po vrhu - nejdéle do deseti dnů - na adresu poradce chovu. Ten PŘIHLÁŠKU a Potvrzení o krytí potvrdí a odešle na Plemennou knihu, která vystaví tetovací čísla a vrátí ji zpět chovateli. Po otetování štěňat, tj. mezi 6. a 7. týdnem stáří, ji odesílá chovatel s potvrzením o tetování zpět na Plemennou knihu a ta mu vystaví a pošle na dobírku průkazy původu. Chovatel průkazy podepíše (bez podpisu chovatele je průkaz neplatný) a předá je majitelům štěňat.
Tolik písemná agenda, kterou je nutné kolem vrhu učinit. Nyní už jen čekáme a těšíme se na štěňátka.
Doba březosti feny je 63 dní, ale stává se, že rodí i dříve, výjimečně déle. Fenu v době březosti dobře a hlavně kvalitně krmíme, dopřejeme jí dostatek volného pohybu, ale zbytečně ji už nehoníme. Doporučujeme také oddělit ji, pokud je v kotci s jiným psem, aby měla klid.
Nejdéle do poloviny březosti je možné fenu ještě odčervit a přeočkovat proti parvoviróze. Minimálně 14 dní před očekávaným porodem je vhodné umístit fenu tam, kde bude rodit a odchovávat štěňata, což bývá obvykle v bytě. Doporučuji to vřele, je to lepší pro fenu i pro chovatele. Ne každá fena si totiž ví s porodem rady a vznikají tak zbytečné ztráty na štěňatech.
Dopředu již musíme mít přichystanou porodní bednu, jejíž ideální velikost je 120x120 cm, výška asi 30-40 cm, podle velikosti feny. Dno musí být zatepleno, nejlépe se mi osvědčila silná polystyrénová deska, která velmi dobře izoluje. Pro štěně je velmi důležité teplo a sucho, zvláště v prvních dnech života. Přední stěna bedny musí být otevíratelná, aby se fena mohla jít bez problémú vyvenčit. V bedně je dobré po celém obvodu umístit asi 5 cm širokou laťku. Připevníme je ve výšce 20-25 cm, aby když fena lehne, měla ji asi v polovině zad. Zabráníme tím případnému zalehnutí štěněte. Dostane-li se štěně za fenu v době naší nepřítomnosti, má stále dost prostoru na přežití. Na dno bedny pak umístíine teplou vložku, která jde lehce převlékat a prát.
zpět na začátek
Porod
Již několik dní před porodem se fena chystá tak, že pod sebe hrabe deku, při venčení hrabe na zahradě na odlehlých koutech, kam se snaží schovat. Těsně před porodem klesá teplota feny až na 37° C, což je známka, že do 24 hodin začne rodit. Při porodu by každý chovatel měl být s fenou, aby byla klidnější. Naopak by měl v tuto dobu zamezit přístupu cizích osob, které fenu ruší. U některých fen probíhá porod normálně, u některých je třeba pomoci.
Odejde-li plodová voda, měla by fena do 2 hodin porodit první štěně. Některé štěně se rodí s obalem, některé bez obalu. Vrhne-li fena štěně s obalem a nejeví o něj zájem, je nutné rychle obal protrhnout u hlavičky a štěněti suchým hadrem otřít mordičku, aby se nenapilo plodové vody. Stane-li se to, je nutné obrátit štěně hlavičkou dolů a lehce třít hrudníček, aby z něho všechno vyteklo. Poslechem zjistíme velmi lehce, zda ještě chrčí, či dýchá normálně.
Štěně je připoutáno k matce pupeční šňůrou. Některé štěně vyjde z feny již utržené, jiné zůstává na šňůře.. Nepřekousne-li fena šňůru sama, je nutné ji přestřihnout. Pupek ošetříme zastřihnutím na délku asi 1-1,5 cm a necháme očistit fenou. Krvácí-li, pňdržíme ho pevně prsty u bříška. Po chvilce krvácení ustane. Jen v případě, že je krvácení opravdu silné a nelze ho jinak zastavit, podvážeme pupek nití. Někdy se stane, že štěně vyjde z feny a zůstane na šňůře velice krátké tak, že je bříškem přímo nalepené na rodidla feny a nůžkami se tam nedostaneme. Pak je nutné vsunout prsty trochu pod bříško a uštípnout šňůru nehtem.
Při jakémkoliv zákroku musíme udržovat čistotu a stále si mýt ruce pořádně mýdlem. Pozor, nikdy netaháme násilím ani štěně, ani pupeční šňůru. Mohlo by dojít k poranění pupku štěněte nebo feny. Může se nám také stát, že štěně je velké a fena ho nemůže vytlačit. Zde opět musí zasáhnout chovatel. Máme-li štěně na dosah, opatrně vsuneme prsty do rodidel feny (dúkladně umyté) a kroužíme kolem hlavičky štěněte, čímž ji trochu vyprovokujeme k tlačení. Je-li štěně za co chytit, pomalu ho táhneme z feny. Čekáme vždy, když fena tlačí a tu dobu táhneme štěně. Některá štěňata jdou zadníma nohama, těm se pomáhá snadněji. Musíme však uchopit obě nohy najednou. Ta, která jdou hlavou a těžko se derou ven, tam je to složitější, protože se špatně berou do ruky. Obyčejně je tam velice málo prostoru pro prsty. Stává se i to, že si chovatel neporadí a musí vyhledat veterinárního lékaře.
Vřele doporučuji si vyhledal dopředu s dobrým a věci znalým veterinářem případnou pomoc. Stane se, že fena neporodí a je nutné udělat císařský řez. Proto je lepší si vše zajistit včas.
Štěňata po porodu vždy necháme očistit fenou, případně jim dáme napít od feny a odložíme do vyhřáté bedny k teplu. Není dobré nechávat štěňata ve stejné místnosti, protože ferna je neklidná a slyší-li vrnět štěňata, utíká nám z bedny. Rovněž není dobré nechávat štěňata pod fenou v době porodu. V bedně je mokro, fena běhá a hrabe po bedně a štěňata se jí tam pletou. Probíhá-li porod dlouho, je dobré v době, kdy je fena v klidu, přikládat štěňata asi po 2 hod. k napití.
Porody probíhají v různých intervalech. Obvykle jdou štěňata za sebou po 1 až 2 hodinách. Mezi posledními štěňaty bývá pauza i o několik hodin delší. Stává se to hlavně u fen s velkým počtem štěňat.
Po ukončení porodu, který trvá různě dlouho, je dobré fenu prosáhnout, zda je opravdu prázdná. Nejsme-li schopni určit, že fena ukončila zdárně porod, je lepší pozvat si veterinárního lékaře. Kdyby totiž ve feně zůstalo štěně, vznikly by velké problémy. Je-li vše v pořádku, umyjeme fenu, převlékneme podložku v bedně a přiložíme všechna štěňata.
Již v době březosti je nutné velmi vydatně a kvalitně fenu krmit, aby se štěňata dobře vyvíjela. Při porodu fenu nekrmíme, podáme jí občas jen vodu. Po porodu by však měla začít normálně žrát. Pokud druhý den nepřijímá potravu, nebo jen velmi málo, doporučuji ji nakrmit. Je totiž podstatně jednodušší 2x denně nakrmit fenu, než po dvou hodinách krmit všechna štěňata.
K pití je vhodné podávat bílou kávu. Samotné mléko při podávání většího množství způsobuje u některých fen průjem. Káva se podává vždy čerstvá, aby v ní mléko nezkyslo. Množství regulujeme podle potřeby feny. Vypít jí dáme co spotřebuje, neomezujeme ji. Z počátku podáváme pití i krmení feně do bedny. Většina fen ke krmení od štěňat nevstane, alespoň ne první dny. V prvních 14 dnech se o krmení štěňat postará fena. Jen výjimečně, má-li málo mléka, nebo velký počet štěňat, se musí štěňata již v tuto dobu přikrmovat.
Štěňata, která mají hlad jsou velmi neklidná a kňučí. Po týdnu by měla mít přibližně dvojnásobek porodní váhy. Stane-li se nám, že musíme již první dny přikrmovat, používáme nejlépe neslazené mléko Tatra v poměru: I díl slabého heřmánkového čaje a 5 dílů Tatry. Krmíme z dětské lahve s dudlíkem. Do dudlíku uděláme rozpálenou jehlou několik dírek tak, aby štěně muselo vyvinout určitou sílu při piti. Kdybychom udělali dírku větší, vzniklo by nebezpečí, že se štěně zalkne.
Může se stát, že některá štěňata prospívají a přibývají normálně a některá ne. V tomto případě přikrmujeme jen ta slabší. Normální doba pro přikrmování všech štěňat je asi od šestnáctého do jednadvacátého dne stáří. V tuto dobu již podáváme krmení do mističky. V dnešní době většina chovatelů krmí granulované krmivo. Je to nejspolehlivější a nejjednodušší. Je ovšem nutné vědět, co krmit. Ne všechny nabízené granule jsou ty nejvhodnější. Spolehnout se dá vždy na značky dobře zavedené a odzkoušené chovateli. Totéž platí pro přikrmování a krmení štěňat. Kvalitní značková krmiva poznáte mimo jiné také podle toho, že rozlišují druhy krmení vhodné pro štěňata, obzvláště pro štěňata velkých plemen. Velké firmy jako Eukanuba, Pedigree a jiné nabízejí chovatelům zajímavé slevy v tzv. klubech. Ke kvalitním speciálním krmivům určeným pro štěňata nemusíte v žádném případě nic dalšího přidávat.
Držíme se pouze doporučeného dávkování a používáme vždy ten typ krmení, který je určen pro dané období věku-růstu štěněte. Po roce múžeme přejít na krmení pro dospělé psy. I zde některé firmy nabízejí velký výběr podle potřeb toho kterého jedince.
Štěňatům podáváme granule předem namočené. Takto připravené krmení je nutné ihned spotřebovat, nebo ho na krátkou dobu dát do lednice. Ze zkvašeného krmení mohou vzniknout vážné zažívací potíže.
Při předávání štěněte novému majiteli je povinností chovatele předat veškeré informace, jak má se štěnětem zacházet. Jedná se o krmení, ustájení, veterinární péči a samozřejmě výchovu štěněte. Každý chovatel by měl také získat majitele nového štěněte pro členství v Basset klubu.
Napsala Helena Partlová - aktualizace 2005
- článek najdete také otištěný ve výše zmíněném ALMANACHU.
| |
